Úzkostně-vyhýbavý typ citové vazby: rozbor
Toužíte po blízkosti a zároveň se bojíte ji dostat – „pojď sem, jdi pryč“.
Úzkostně-vyhýbavá citová vazba spojuje silnou potřebu blízkosti a stejně silný strach z ní. Podíváme se, jak se projevuje a co pomáhá žít s ní klidněji.
Projevy
Hlavním znakem tohoto typu je vnitřní rozpor. Chcete, aby byl někdo nablízku, rozuměl vám a přijímal vás, ale jakmile se vztah prohloubí, objeví se chuť uzavřít se nebo utéct.
V životě to může vypadat takto. Po vřelém večeru ve dvou druhý den neodpovídáte na zprávy. A když si partner naopak drží odstup, přichází silná úzkost a touha získat blízkost zpět za každou cenu.
Důvěra jde ztěžka. I když se partner chová ohleduplně, někde uvnitř zůstává očekávání zrady: „Teď je všechno dobré, ale brzy to bude bolet.“ Komplimenty vyvolávají rozpaky a péče může vzbuzovat podezření.
Nálada ve vztahu se často mění ve vlnách: období vášnivé blízkosti střídá chlad a odtažitost. Někdy ani sami nedokážete vysvětlit, proč jste včera chtěli být spolu a dnes se držet stranou.
Proč je to nejrozporuplnější typ
Model citové vazby má dvě škály: úzkostnost, tedy strach z odmítnutí, a vyhýbavost, tedy nepohodlí z blízkosti. Jistý typ má obě nízké, úzkostný má vysokou jen úzkostnost, vyhýbavý jen vyhýbavost. Úzkostně-vyhýbavý má vysoké obě škály.
To znamená, že v člověku pracují zároveň dvě protichůdné strategie. Jedna říká: „Drž se blízko, jinak tě opustí.“ Druhá: „Nepouštěj si nikoho moc blízko, jinak to bude bolet.“ Odtud formule „pojď sem, jdi pryč“.
Takové spojení často vzniká, když blízcí lidé byli v dětství zároveň zdrojem tepla i zdrojem napětí. Dítě se k nim chtělo tulit, a přitom bylo vedle nich často úzkostné. Psychika našla jediné dostupné řešení – chtít blízkost a zároveň se jí obávat.
Důležité: nejde o „rozbitost“. Je to složitá, ale pochopitelná strategie, která kdysi pomáhala zvládat nepředvídatelný svět.
Jak se projevuje ve vztazích
Začátek vztahu může být velmi intenzivní. Silná přitažlivost, rozhovory do rána, pocit, že se konečně našel „ten pravý člověk“. Jak se ale pouto upevňuje, roste i vnitřní napětí.
V určité chvíli přijde chuť všechno přetrhnout: najít záminku k hádce, přestat odpovídat, začít o partnerovi pochybovat. Když partner v reakci ustoupí, zaplaví vás strach ze ztráty a znovu se natahujete k němu.
Hádky bývají nepředvídatelné pro vás i pro partnera. Někdy chcete zároveň, aby vás objal, i aby vás nechal na pokoji. Proto je těžké říct, co přesně potřebujete – a partner je ztracený.
Časem tahle houpačka unaví oba. Stává se, že člověk s tímto typem zůstane dlouho bez vztahu – ne proto, že by ho nechtěl, ale protože je to tak klidnější. Nebo si naopak vybírá vztahy, kde je skutečná blízkost od začátku nemožná, třeba na velkou vzdálenost.
Co pomáhá
Zaprvé – naučit se všímat si, která ze dvou strategií se právě zapnula. Je to úzkost („opustí mě“), nebo vyhýbavost („je to na mě moc blízko“)? Už samotné uvědomění pomáhá nejednat automaticky.
Zadruhé – zpomalit. Vztah se nemusí rozvíjet překotně. Můžete se vídat méně často, ale pravidelně, seznamovat se s partnerovými přáteli, až na to budete připravení, a nespěchat s důležitými rozhodnutími. Klidné tempo zmírňuje strach ze ztráty i strach, že se v druhém rozpustíte.
Zatřetí – mluvit o své zvláštnosti předem, dokud je klid. Například: „Někdy potřebuju odstoupit, to neznamená, že odcházím nadobro. Když na den zmizím, prostě mi večer napiš.“ Taková dohoda pomáhá partnerovi nebrat houpačku osobně.
Začtvrté – vybírat si klidné, jisté lidi a dát si čas si na ně zvyknout. Zpočátku může taková stabilita působit nezvykle, nebo dokonce nudně, ale právě v ní postupně vzniká důvěra.
Zapáté – být k sobě laskaví ve chvílích houpačky. Místo výčitek „zase jsem všechno pokazil(a)“ si můžete říct: „Teď mám strach a to přejde.“
Kdy je dobré opřít se o psychologa
Úzkostně-vyhýbavý typ souvisí s hlubokými a dávnými prožitky a zvládat je sám nebo sama nebývá jednoduché. Neznamená to, že je s vámi něco v nepořádku. Jen některé uzly se snáz rozplétají spolu s odborníkem.
Práce s psychologem může být dobrou volbou, pokud vás houpačka ve vztazích vyčerpává, pokud si všímáte, že znovu a znovu přerušujete spojení, když se věci stanou vážnými, nebo pokud se staré vzpomínky často vynořují a brání vám žít teď.
Na setkáních s psychologem můžete v bezpečném tempu zkoumat, odkud se reakce berou, a získat novou zkušenost: mluvit o sobě a vidět, že vás někdo poslouchá a neodmítá. Pro mnohé se právě tento vztah s odborníkem stává prvním příkladem blízkosti, ve které není nutné volit mezi „natáhnout se“ a „bránit se“.
Podporu můžete hledat postupně: začít jednou konzultací a podívat se, jestli vám ten člověk a jeho přístup sedí. Máte právo si odborníka vybrat i změnit – i to je součást péče o sebe.
Pokud chcete pro začátek lépe porozumět svému stylu, udělejte si náš test: 24 otázek, asi 10 minut, zdarma a bez registrace.
Související články
Udělat si test zdarma – 10 minut