Vyhýbavý a úzkostný typ u mužů a žen: v čem je rozdíl
Traduje se, že muži se blízkosti spíš vyhýbají a ženy se spíš trápí úzkostí. Podíváme se, co z toho potvrzují výzkumy a co je jen zažitý stereotyp.
Existují rozdíly podle pohlaví?
Podle různých výzkumů mají muži v průměru o něco častěji vyšší skóre ve vyhýbavosti a ženy v úzkostnosti. Tyto rozdíly jsou ale malé a v některých vzorcích se neobjevují vůbec.
Mnohem víc ovlivňuje citovou vazbu výchova, kultura a zkušenosti z minulých vztahů. Pokud chlapec v dětství slýchal „nebreč“ a dívka „buď hodná a nedělej problémy“, projeví se to v dospělých vztazích víc než pohlaví samo o sobě.
Proto podle pohlaví nelze typ člověka uhodnout. Mezi muži je spousta úzkostných, mezi ženami spousta vyhýbavých a u obou pohlaví je hodně lidí s jistou citovou vazbou.
Dalším faktorem je věk a životní etapa. V mládí je úzkostnost podle různých výzkumů v průměru vyšší a s léty a zkušeností stabilních vztahů často klesá – u mužů i u žen.
Jak vypadá vyhýbavý typ
Podstata vyhýbavosti je jedna: když je blízkosti příliš, chce se ustoupit a získat zpět svůj prostor. Navenek to ale může vypadat různě.
U mužů se vyhýbavost často zaměňuje za „silnou povahu“: přes den nepíše, protože má práci, v hádce zmlkne a odejde do jiného pokoje, na otázku „co cítíš?“ odpoví „všechno v pohodě“. Seznámení s rodiči se odkládá na později.
U žen se vyhýbavost někdy maskuje jako nezávislost a věčný nedostatek času: práce, sport, kamarádky – a ani jeden volný večer pro dva. Dokáže lehce flirtovat, ale každý rozhovor o budoucnosti obrátí v žert. Za tím vším nestojí u obou chlad, ale zvyk zvládat věci sám nebo sama.
Jak vypadá úzkostný typ
Úzkostná citová vazba je citlivý alarm: jakákoli změna v partnerově chování působí jako možné znamení, že je něco špatně.
U žen je snazší si jí všimnout, protože kultura jim víc dovoluje mluvit o pocitech. Znovu si čte konverzaci, vidí „byl online“ bez odpovědi, napíše další zprávu a pak lituje. Když se zhatí plány na víkend, nemyslí si „to se stává“, ale „asi už mě má dost“.
U mužů se úzkostnost často skrývá za žárlivostí, potřebou kontrolovat nebo podrážděností. Může se urážet, když partnerka odjede na víkend s přáteli, chtít, aby zavolala z cesty, nebo ostře reagovat na pozdní odpověď. Navenek to vypadá jako panovačnost, ale uvnitř je tentýž strach, že nebude potřeba.
Proč stereotypy škodí
Věty jako „všichni muži se bojí závazků“ nebo „ženy si vždycky něco namlouvají“ působí nevinně, ale brání vidět konkrétního člověka. Úzkostný muž se stydí za své pocity, protože „to se nedělá“. Vyhýbavá žena slyší, že je s ní „něco v nepořádku“, když nesní o svatbě.
Stereotypy škodí i páru. Pokud si předem řeknete, že partner mlčí, „protože je chlap“, nezeptáte se, co se doopravdy děje. Mnohem užitečnější je mluvit o konkrétním chování a pocitech, ne o tom, „jací všichni jsou“.
Například místo „jsi jako všichni chlapi, myslíš jen na sebe“ můžete říct: „když po hádce celý večer mlčíš, je mi úzko – pojďme se domluvit, jak to bude snazší pro nás oba.“
Pár „úzkostný + vyhýbavý“
Je to jedna z nejznámějších kombinací. Jeden partner se přibližuje – píše, navrhuje schůzky, chce hádku probrat hned teď. Druhý se před tímto náporem vzdaluje – odpovídá stručněji, zdržuje se v práci, prosí, ať mu „dá čas“. Čím víc jeden dohání, tím dál druhý utíká, a kruh se uzavírá.
Je důležité pamatovat, že role v takovém páru mohou být jakékoli. Úzkostná může být žena a vyhýbavý muž – ale stejně často je to naopak a ve stejnopohlavních párech se tato kombinace vyskytuje stejně často.
Takové vztahy nejsou odsouzené k nezdaru. Když oba rozumějí své strategii, místo honičky a útěku přijde dohoda: třeba „po hádce potřebuju hodinu ticha, ale k rozhovoru se určitě vrátím“.
Co s tím dělat
Prvním krokem je zjistit svůj profil, ne ho hádat podle pohlaví. Test ukáže, kde se nacházíte na škálách úzkostnosti a vyhýbavosti, a bude jasnější, které situace vaši strategii zapínají nejvíc.
Dál pomáhají jednoduché věci: pojmenovávat své potřeby slovy („je mi klidněji, když mi napíšeš, že se zdržíš“), domlouvat se na pauzách v hádkách, všímat si, kdy ze zvyku doháníte nebo utíkáte. Pokud se staré scénáře opakují ze vztahu do vztahu, podporu může dát práce s psychologem.
A hlavně – žádná strategie nedělá z člověka špatného partnera. Každá kdysi pomáhala to zvládnout a teď ji můžete udělat o něco pružnější.
Pokud jste v páru, můžete test udělat oba a porovnat výsledky. Je to dobrá příležitost v klidu probrat, co každý z vás potřebuje, aby se vedle druhého cítil v bezpečí.
Související články
Udělat si test zdarma – 10 minut