Úzkostný a vyhýbavý
Častá past „honička – odstup“, ze které se dá vystoupit, když ji oba vidí.
Je to jeden z nejčastějších párů, a ne náhodou. Úzkostného přitahuje zdrženlivost vyhýbavého a vyhýbavého vřelost a zapojení úzkostného. Každý jako by v druhém nacházel to, co chybí jemu samému.
Problém je v tom, že se strategie navzájem posilují. Čím víc úzkostný partner hledá blízkost – píše, volá, prosí o rozhovor –, tím víc se chce vyhýbavému ustoupit. Čím dál ustupuje, tím silnější je úzkost toho prvního. Tak vzniká začarovaný kruh „honička – odstup“, ve kterém jsou oba unavení a cítí se nepochopení.
Není to rozsudek. Z kruhu se dá vystoupit, když ho oba vidí a domluví se. Úzkostný – udělat pauzu před dalším pokusem dostat se k druhému a říct svou potřebu jednou jasnou větou. Vyhýbavý – nemizet potichu, ale vysvětlit: „potřebuju dvě hodiny ticha, pak si promluvíme“ – a opravdu se vrátit.
Pomáhají předem domluvené rituály: krátký večerní telefonát, jeden volný den spolu a jeden zvlášť. Mnoha takovým párům znatelně pomůže konzultace s psychologem, kde se dá v klidu rozebrat, co se ve chvílích hádek děje.
Je důležité pamatovat: žádný z partnerů to nedělá naschvál. Každý se brání tak, jak se to naučil, a už samotné pochopení toho snižuje napětí.
Související články
Udělat si test zdarma – 10 minut